Nedeľa 17. Február/ Únor 1980
V tento deň mal televíznu premiéru 29.diel dovtedy najrozsiahlejšieho ČS. televízneho seriálu - 30 Případů Majora Zemana (30PMZ),nazvaný Mimikry. Tvorcovia seriálu v ňom spojili 2 skutočné,ale navzájom nesúvicice príbehy zo 70.rokov umelo nafúknuty pripad skupiny Plastic People,ktorí sa odmietli podriadiť normalizačným befelom (nariadeniam) a tragickým únosom lietadla SLOVAIRu spojenom s vraždou pilota Jána Mičicu.
V epizóde seriálu zanela akože "zakázana" pesnička Bič boží" a práve nedávno som dostal na svoj mail zaujímave rozprávanie o samotnej skladbe a nedá sa mi o tom nepodeliť aj s Vami ostatnými,keďže forum
www.majorzeman.cz padlo za obeť hakerom,dávam sem ten príspevok z builtenu RADIA BEAT.
Příběhy písniček: 2. Bič boží
Přestože nikdy nevyšla na žádném nosiči a objevila se pouze v
příbězích majora Zemana, píseň Bič boží v podání skupiny
Mimikry zná každý.
Ten červnový večer bylo v hospodě U Zpěváčků jako v márnici.
Ghetto vlasatých hochů a dívek nehlaholilo tradiční sabbatovské
riffy, a dokonce i cinkot půllitrů zněl spíš jako umíráček.
Strašná zvěst nesla se od ucha k uchu nejtišším hlasem: „Houba
prej unes letadlo a zastřelil pilota.“ Ty vole! Vyšli jsme do deště
s nedopitými půllitry, venku bylo přece jen míň uší. Ty vole!!!
„To je průser,“ řekl kdosi. To teprve bude, napadlo mě skoro
prorocky. Z temného letního nebe vzor 1972 se začalo blýskat na blbé
časy.
Let smrti
Co se vlastně přesně dělo na palubě malého letadla L 410, letícího
na vnitrostátní lince Mariánské Lázně - Praha - Bratislava -
Lučenec? Dodnes se to přesně neví. K únosu došlo 8. června 1972 a
provedla jej desetičlenná skupina mladých lidí. Dva z nich - Lubomír
Adamica, vedený jako šéf celé bandy, a Aleš Beran - v emigraci už
jednou byli, v Americe a v Německu, a velmi neuváženě se vrátili
zpět, právě v okamžiku, kdy opona spadla, pro ně obzvlášť
neprodyšně. Je zřejmé, že oba byli hlavními inspirátory více
méně pirátsky romantického plánu, který se zrodil na diskotéce.
Nabalili na sebe další kumpány, z nichž za zmínku stojí zejména
Jaromír Dvořák, prý syn oblíbeného socialistického entertainera
Vladimíra Dvořáka, a Alena Heinzová, dcera důstojníka Veřejné
bezpečnosti, která otci ukradla dvě pistole. „Únosce jsem trochu
znal z konce šedesátých let z klubů,“ vzpomíná rocker Mikoláš
Chadima. „Pak jsem je potkal o dva roky později, zrovna prý chtěli
založit kapelu. Snažili se pořád nějak realizovat, ale byli to
smolaři. Prostě nevydrželi, když je pořád někdo dusil. Dostat
příslib neměli šanci a zdrhnout přes kopečky, na to jim chyběla
fyzička. Pokud vím, nějak se kolem nich motal Freud, vyhlášený
český výrobce drog.“
Jednu zbraň propašovali v kočárku s malým dítětem, které při
osobní prohlídce hrozně brečelo. Druhou zbraň měla jedna z dívek
ukrytou v kalhotkách. K únosu došlo ve chvíli, kdy bylo letadlo nad
Teplou. Únosci nejprve napadli několik cestujících. Poté pilotům
strhli z hlavy sluchátka a přikázali jim, aby letěli do západního
Německa, nebo je zastřelí. Piloti se je pokusili zmást manévrem,
který měl předstírat otáčení na západ. Únosci však s sebou měli
kompas a na lest okamžitě přišli. Došlo k dalším výhrůžkám,
které vyvrcholily výstřelem z pistole, kterou držel únosce Adamica za
kapitánovou hlavou. Kapitán se okamžitě zhroutil. Druhý pilot o únosu
nestačil podat hlášení, protože krev vytékající ze zastřeleného
kapitána zkratovala navigační zařízení. S pistolí za krkem, se
strojem konstruovaným jen pro vnitrostátní lety, doletěl na
nejbližší západoněmecké letiště ve Weidenu. Západoněmecká
policie však už o únosu věděla a únosce okamžitě zatkla. Pro
unesené cestující přiletělo z Československa aerotaxi. Rakev se
zastřeleným pilotem a věncem západoněmecké policie byla obřadně
naložena do L 410, které odletělo zpět do ČSSR.
Bič boží
„Stoupá k nebi letadlo, / stoupá, chystá divadlo, / jeden zlý a
krutý pasažér revolver má, / vejde vpředu k pilotům, / žádnou
úctu k životům, / křičí: Já hned střílím, změňte směr tam,
kam chci já!“ stihl zpívat Petr Janda ještě téhož roku ve skladbě
Únos s textem Zdeňka Rytíře. Jen o pár let později jsme se dočkali
další stupidní beletrizace té události. V příběhu Mimikry ze
seriálu Třicet případů majora Zemana si Oldřich Vlach v nepadnoucí
paruce pohrával s revolverem a psychopaticky meditoval: „Včeličky,
včeličky...“ Myslel tím kulky, jimiž hodlal zastřelit pilota. Bylo
by to k smíchu, kdyby se zrovna tenkrát na jaře 1977 nechystal
monstrproces s tuzemským undergroundem a dlouhé vlasy nebyly
ďábelským stigmatem. Nebe už bylo dávno normalizovaně šedé.
Bič boží z trusu upletený
Československé vládě se nepodařilo dosáhnout toho, aby únosci byli
vydáni zpět do republiky, a tak alespoň začala z celé kauzy splétat
bič na tu méně přizpůsobivou část mládeže, které tehdy
učarovala rocková hudba a její symboly, především dlouhé vlasy.
Masové propagandistické akce typu „Kdo máš dlouhý vlas, nechoď
mezi nás!“ či „Vlasatce neobsluhujeme!“ byly zahájeny právě
tím nešťastným, cynicky řečeno startovním výstřelem v uneseném
letadle. Tím nejtrapnějším finále pak bylo pozatýkání
představitelů českého undergroundu, zejména z okruhu kapely Plastic
People Of The Universe v březnu 1976, a následný proces, který
vyústil ve spoustu nepodmíněných trestů. Zatímco duchovní Svatopluk
Karásek či básník Ivan Jirous a hudebník Mejla Hlavsa se dorozumívali
klepáním na ruzyňské stěny a Václav Havel a Jaroslav Seifert vzývali
svět, aby proti jejich uvěznění protestoval, režisér a scenárista
Jiří Sequens oprášil příběh únosců v poměrně nechutných
souvislostech. Zemanovský díl Mimikry velmi přesně načasoval k
právě probíhajícímu soudnímu řízení. A červi se rozlezli. Zase
jsem seděl U Zpěváčků. „Půjč mi na pivo,“ řekl kdosi.
„Naseruti naperuti.“ V tu chvíli jsem v té okřídlené frázi
slyšel všecko, co utvářelo náš bolestně vzdorovitý teenagerský
svět. Pro ty perutě na letadlo L 410 nikdy nezapomenu.
Bič boží
Sajme z mrtvých drog drofár taliman voko ksicht Zlatej písek zlatý
kamení krtiny a smaragdovej prach Kosti kůže lejno vítr mrak to
všechno je mámení Protože jednou stejně v prachu lehnou A červi se
rozlezou Bič boží je vyžene! Ááááá...
Před několika lety se mi podařilo vypátrat autory téhle téměř
kultovní písně z dílu Mimikry ze seriálu Třicet případů majora
Zemana. Z podrobného šetření vyplývá, že hudbu má na svědomí
Zdeněk Liška, autor hudebního podkladu k celému seriálu, text je s
devadesátiprocentní pravděpodobností dílem samého scenáristy a
režiséra Jiřího Sequense. Jako autor je přinejmenším uveden na
výplatní listině Československé televize. Píseň Bič boží nahrál
FISYO, který řídil František Belfín, a nejspíš ji nazpíval sbor
téhož tělesa, ačkoli se celá léta mínilo, že to spáchala
vokální skupina Saturn Pavla Skalického.
Píseň doslova zlidověla, Ivan Martin Jirous vzpomíná, že téměř
vzápětí po odvysílání Mimiker ji začaly hrát venkovské kapely. A
Mejla Hlavsa, kterému se Jiří Lábus za svou roli v Zemanovi omluvil,
mávl s nadhledem rukou. „Kašli na to, nic se neděje.“
Bič boží
Sajme z mrtvých drog drofár tallman voko ksicht
zlatej písek zlatý kamení krtiny a smaragdovej prach
kosti kůže lejno vítr mrak to všechno je mámení
protože jednou stejně v prachu lehnou
a červi se rozlezou
Bič boží je vyžene! Ááááá...
Sajme z mrtvých drog šafář tallman voko ksicht
Pardubice perník jíme
já a ty do propasti padnem nahatý
smrt je blejskavá jak acháty
slitujme se všichni nad katy
protože stejně jednou v prachu lehnou a
červi se rozlezou
Bič boží je vyžene!
Sajme z mrtvých šafář tallman voko skicht
choulí se v teple knížata ve svým hnízdě
urveš poupata vylom zuby vrhni mláďata
John chce pomstít jabka střapatá
protože stejně jednou v prachu lehnou a
červi se rozlezou
Bič boží je vyžene!
text: Jiří Sequens
hudba: Zdeněk Liška
http://www.youtube.com/watch?v=e_8Ne5r2aFo
http://www.youtube.com/watch?v=x3jBbKhJ ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=jF9NlFmT ... re=related
,bude sa možné dostať na príslušny dátum bez pracného listovania v stránkach fóra.
