Pěkný den
Nejdřív jsem to ani snad nechtěl psát ale protože se mě někteří ptali proč nejedu tak to napíšu a je to opravdu pravda.Problémy doma někdy od konce února a jezdil jsem dvakrát i třikrát za týden do Prahy.No a na patnáctýho března už jsem nějak blbě spal.A ráno taková divná bolest na prsou a blbě se mi dýchalo.Protože jsem tohle měl už asi před třemi roky a byl jsem i týden v nemocnici a tam nic nezjistili tak jsem zkoušel to jako rozcvičit
Protože se to nelepšilo tak jsem zavolal dceři/bydlí naproti/ aby mě odvezla na polikliniku.Už cestou čím dál větší bolest a nemohl jsem pořádně dýchat.Ještě jsme vyjeli do patra a před ordinácí mojí doktorky jsem se složil
Začal jsem strácet vědomí a jako jsem začal chápat,že asi bude konec.Teď už to píšu s odstupem tak je to sranda.Ale nejdřív jsem sebou mlátil vnímal jsem jak mě drží.Určitě jsem něco mluvil protože abych byl tiše a neunavoval se.Určitě se mi tam ještě nechtělo.Pak jsem si ještě uvědomoval,že se mi chce spát a že to je opravdu konec.Před tím ještě vím jak mi setra držela nohy nahoře že mi dali něco pod jazyk.Když jsem byl už pomalu na tý druhý straně a opravdu už mě to bylo jedno tak jsem ucítil ostrou bolest jak do mě píchli injekci.Jak jsem se potom dozvěděl byly u mě dvě doktorky/obvodní a srdcařka pro kterou doběhli/ a jejich sestřičky.Když jsem se probral tak už jsem vnímal partu v červených kombinézách /rychlá/ Vím,že mi píchli nějakou hadici a kapačku asi Tatranský čajík

Nevím za jak dlouho a byl jsem v nemocnici.Tam na mě čekali odebrali krev udělali asi echo,tlak a takový nějaký procedůry a odvezli mě na sál kde mi doktor od levé klíční kosti píchl drát až do srdce a připojil stimulátor,který dává el. impulzy.To se mě i udělalo líp a slyšel jsem,že pro mě letí helikoptera.
Nebudete věřit ale já si v téhle blbý situaci kdy jsem měl na krajíčku vzpoměl na for jak smrtka chodí po nemocnici a vybírá si kdo sní pujde a děda před ní uteče na dětský odělení schová se pod deku a když přijde smrtka tak jen udělá pinky pinky a smrta mu povídá"Pinky pinky a zejtra pujdeme pá".Jinak do mě porád pouštěli ten čajík a helikopteru jsem jako i vnímal a během asi 18 min.jsme byli v Liberci.Tam už na mě taky čekali zas nějaký odběry už mě bylo o něco líp tak vím,že mě i oholili,pojízdný rengen,echo a napojení na různý dráty no a do asi dvaceti minut zase na sál a tam mě od pravého zápěstí prostrčil až do srdce nějaký síťky které roztáhly ty ucpané cévy.
Tady ještě jednou jsem si myslel,že je konec.Asi když prostrkoval tý siťky tak to bylo uplně ucpaný.Tohle všechno bez narkozy jen nějaký místní umrtvení.Ještě stály zaprd ty první tři dni.Člověk zadrátovaný nesměl se pohnout,samozřejmě cévku a sestřičky dávaly i mísu umyly všude a zapudrovaly jak mimino.Ale člověku je všechno jedno

Celkem jsem na JIP byl čtyři dny a celkem deset dní na pozorování jestli se srdce srovná.
Už jsem týden doma zatím to není na sto procent ale jde to.
Víc to nebudu rozebírat ale pro všechny i když to nikomu nepřeji ale když by jste měli tyhle příznaky tak neodkládat opravdu jde když ne o vteřiny tak o minuty určitě

Jak jsem psal byl jsem v nemocnici hospytalizován podruhé za život.Jednou před těmi třemi lety a teď.
Jinak smekám a děkuji všem jak sestřičkám tak doktorům
Tak vážení ať nám dál jezdí a nezlobí
