Takže, vzhledem k tomu, že jsem majitelem Chevroletu Orlando v neděli 29.7. právě jeden rok, myslím, že už jsem s ním něco málo zažil (i když najeto mám v porovnání s jinými majiteli poměrně málo – 7.500 km) a můžu si tedy dovolit sepsat malou recenzi a sesumarizovat svoje i obecné poznatky a taky dojmy z jeho užívání...
Design karoserie, častokrát už zmiňovaný (i v mojí první „recenzi“ zde
https://www.chevroletclub.cz/viewtopic. ... 02&t=18272 ), je věcí osobního vkusu. Stejně tak, jak se někomu vyloženě líbí, jiní nad jeho vzhledem žasnou s opačnými pocity. Na to už jsme si ale my majitelé zvykli, a jelikož my jsme koupili, předpokládám, že nám se líbí. Pravda, svojí roli asi hraje i relativní finanční dostupnost, díky níž nad některými detaily mnozí přimhouří oko, na druhou stranu, já z něj byl nadšený už na první pohled, aniž bych znal jeho cenu. Ta potom byla samozřejmě rozhodující ve chvíli, kdy jsme o jeho koupi začali uvažovat.
Tím už se ale od vzhledu dostáváme do další roviny – v mém případě velice těžké rozhodování mezi koupí nového (Orlando) a srovnatelně drahého ojetého (Zafira, 807, Galaxy, Sharan...) sedmimístného auta. Pro mě bylo toto obrovským dilematem, je mi totiž jasné, že koupě nového auta není zrovna rentabilní investicí, na straně druhé ale značná nejistota (v našich českých podmínkách spíš jistota) z pohledu problémů s ojetým autem a investicemi s tím spojenými. Naše předešlé auto (Ford Mondeo TDDi kombi), které jsme kupovali jako 5ti leté a od nějž jsem já osobně hodně očekával, přineslo bohužel spíš rozčarování. Auto sice celkově robustní, s ohromným zavazadlovým prostorem a dobrou výbavou, zato ale značně uhnané (přetočené kilometry jsou samozřejmostí), výkonově nepřesvědčivé, s nedbalou antikorozní ochranou a se všemi neduhy a riziky spojenými s ojetým dieslem – turbo, vstřiky, dvouhmota, čerpadlo... Ne, že by mě sice potkaly závady všech zmíněných „slabých článků“, nicméně jejich kondice nebyla nijak slavná. Každopádně za své hovoří i fakt, že za dobu asi čtyř let, po které jsme ho vlastnili, nastrkali jsme do něj (při pořizovací ceně 205.000,-) dalších cca 100.000,-. Tím jsme se dostali za čtyři roky na částku přesahující 300.000,- a když zvážím fakt, že prodat se ho podařilo za pouhých 58.000,-, tak ani ojeté auto nevychází z pohledu financí příliš výhodně. A tak, po dlouhém přemýšlení, počítání, pročítání, surfování po internetu a zvažovaní, došlo ke konečnému rozhodnutí – koupíme nové Orlando. Jako rozhodující se nakonec ukázaly tyto body (pořadí není určující) – cena, sedm míst, netuctový design, nové auto se zárukou... Každopádně se zmíněným Mondeem budu v recenzi chvílemi srovnávat.
Volba motoru, výbavy, barvy...
Motor - tady to zase tak složité nebylo, věděl jsem, že se chci po zkušenostech s dieslem (ač úspornějším), vrátit zpět k benzínu. Jelikož benzínový motor byl v době koupě (07/2011) nabízen jediný a také (bohužel) pouze s jedinou převodovkou, nebylo moc co řešit. „Jedna-osmička“ s papírovými sto a čtyřiceti koníky není sice na tak těžké auto žádná „hitparáda“, ale už svým zaměřením jde o auto rodinné, a tak k nějakému zklamání v tomto ohledu u mě nedošlo – splnil naprosto moje očekávání. Nevím, jestli mělo nějaký vliv zajetí motoru, nebo jde pouze o to, že jsem se s autem sžil, ale opravdu mám pocit, že teď jede o poznání lépe, než po koupi. Vzpomínám si, že když jsem s ním jel ze Slavkova od prodejce domů, musel jsem v kopcích dost často dávat čtyřku, dneska i s naloženým autem, to zdaleka není pravidlo. Těžko říct. Jede ale zkrátka tak, že pro moje potřeby je to více než dostačující, rozhodně se dá jet i hodně nepředpisově. Pravda, diesel jede opravdu lépe. Jak jsem se zde na fóru dočetl, nebývá problém ho na dálnici rozjet i přes 200 km/h, ale přes 180 to jde i s tímto benzínem a vzhledem k tomu, že na delších cestách jedu zpravidla s rodinou, stejně na to takovým způsobem nešlapu. V souvislosti s jízdními výkony je nutno zmínit právě ještě převodovku – škoda, mohli tam jihokorejští soudruzi dát šestikvalt, prospělo by to hlučnosti, spotřebě i svižnosti. Ale za všechno se holt platí a tady to bylo asi také o ceně. A propos,
jak jezdí benzín s šestistupňovým automatem?
Výbava – ale jo, LTZ třeba i s navigací, střešním oknem, osmnáctkama kolama a v kůži by byla pěkná, ale... Samozřejmě cena. Tou jsme byli do určité míry limitováni, proto padla volba na LT+. Základním požadavkem ve výbavě bylo z mojí strany to, abychom měli všechno (nebo alespoň skoro všechno), na co jsme si zvykli v Mondeu. To znamená – všechna okna v elektrice, automatická klima, alespoň 6 airbagů, stavitelný volant a sedačka. Mondeo mělo navíc tempomat (což tady je až u LTZ), vyhřívané přední sklo (což moc automobilek nenabízí) a nastavitelné bederní opěrky. O kvalitě vestavěné navigace si u Orlanda nedělám velké iluze, a ačkoliv mám rád originál řešení podobných věcí, myslím, že zatím udělá lepší službu moje externí navigace. Co mi ve výbavě chybí, je už častokrát v příspěvcích zmíněné bluetooth handsfree, taky otevírání a zavírání oken dálkovým ovládáním, tak, jak to mělo Mondeo, by nebylo k zahození. O řešení do diagnostické zásuvky vím, možná do toho taky půjdu, ale není to úplně ono. Automatické stěrače mi nechybí, automatické rozsvěcení, vzhledem k absenci světel denního svícení taky ne. Potěšily mě parkovací senzory, ty jsem na Mondeu neměl a možnost deaktivace airbagu spolujezdce, což Mondeo taky neumělo.
Barva – taky celkem jednoduchá volba. Nechtěli jsme „bezbarvý“ auto, proto jsme zavrhli bílou. Ale ne, musím uznat, že Orlandu bílá sluší. Celkem se nám líbila černá, báli jsme se ale trochu toho, že bude působit příliš „pohřebáckým“ dojmem, nehledě na viditelnost nečistot na černé. Mě se od začátku líbila „Pewter grey“, šedá metalíza s nádechem do zelena, hodně podobná té, co jsme měli kdysi na Renaultu 21. Ta také nakonec zvítězila. Její nevýhoda je ale možná ta, že je na silnici docela špatně vidět, s tím musí člověk počítat.
Od výběru teď trochu podrobněji k praxi, postupovat budu od exteriéru, přes interiér, k jízdním vlastnostem a spotřebě. V každé části zmíním obecně známé vlastnosti, kde uznám za vhodné, porovnám s vlastními dojmy a zkušenostmi. Samozřejmě, ačkoliv se budu snažit být opět objektivní, nikdy se člověk neubrání určité zkreslenosti vlastního pohledu na věc, každému taky vyhovuje něco jiného a má jiné priority. Proto berte moje poznámky pouze jako vodítko, vaše zkušenost a váš pohled se od toho mého mohou lišit. Dnešní recenze, oproti té první, bude navíc možná působit negativnějším dojmem. Není to ale způsobeno tím, že bych s Orlandem nebyl spokojený, naopak, stále na něj nedám (s ohledem na investovanou rozumnou sumu) dopustit. Jde spíš o to, že počáteční (až nekritické) nadšení už opadlo a posbíral jsem nové poznatky, o kterých jsem, přirozeně, nemohl na počátku nic vědět. Na mojí celkové spokojenosti s Orlandem to (alespoň zatím) absolutně nic nemění.
Exteriér – nebudu už se opakovat se vzhledem, mě vyhovuje. Zaměřím se na řešení karoserie, podvozku a jejich částí. A vezmu to hezky od předu do zadu, od vrchu dolů.
„Plechařina“ na mě od začátku působí trochu měkkým a slabým dojmem, ale vzhledem k výsledkům Euro NCAR crash testů (*****) si s tím hlavu moc nedělám. Lakování bude, předpokládám, poplatné dnešním zlevňovacím trendům, svědčí o tom způsob „lakování“ míst, která nejsou na karoserii v normálních podmínkách viditelná (motorový prostor, vnitřní strany dveří atd.) Tam se opravdu lakem docela šetřilo. Dlužno ale dodat, že stejným způsobem, jak jsem se přesvědčil v showroomu Opel, jsou lakovány i vozy sesterské automobilky. Ošetření podvozku také není úplně zázračné, pokud ale nejezdíte po vyloženě rozbitých cestách, tak snad nějakou dobu vydrží, v opačném případě doporučuji častější kontroly spodku, případně nové ošetření. S ochranou podvozku také souvisí absence spodního krytu motoru, mnohými již řešená dokoupením krytu na Cruze. Zvažuji také.
Zde bych se zmínil ještě o jedné zajímavosti – oblíbenost motorového prostoru Orlanda u kun. Párkrát už jsem měl (a nejenom já) kunu na návštěvě, dvakrát už mi tam taky zanechala zbytky „pochoutek“ (kus vepřové kosti z kolene a tři čtvrtinky nějakého drobného opeřence, v době nálezu hojně nadívaného masitými larvami – opravdu chuťovka!). Opět je mi jasné, že šlo výrobci o cenu, věděl jsem také, do čeho jdu a následující „nedostatky“ proto nepovažuj za nic zásadního, jde z mého pohledu spíš o „pihy na kráse“. Tedy – potěšily by mě lepší stěrače, samozřejmě bezramínkové. Dále by také byla pěkná plynová vzpěra kapoty, to ale bývá výsada dražších aut. Lepší a designově povedenější světlomety obsahující světlo pro denní svícení by podle reakcí zde na fóru asi také udělaly radost nejednomu majiteli Orlanda. To je vepředu asi všechno. Zadní partie, myslím, vyhovují tak, jak jsou, drobným problémem snad může být koroze v podobě puchýřků na ozdobné chromované liště nad registrační značkou. Někteří už úspěšně reklamovali, i u mě už se náznaky objevily, vše se dalo ale velice dobře očistit a vyleštit. Pokud se bude objevovat opakovaně, navštívím servis také. Na tomto místě bych ale uvedl jeden závažnější problém týkající se karoserie. Ten potkal nejen mě, ale podle reakcí na fóru i několik dalších majitelů a obávám se, že přibudou další. Jde o konstrukční vadu plastového obložení prahů, kdy v zadní části, v místech, kde navazuje na obložení lemu blatníku, dochází ke kontaktu spodního zadního rohu dveří s touto plastovou lištou a v důsledku toho k „otírání“ laku na této hraně dveří. Toto jsem úspěšně reklamoval, výrobce si je pravděpodobně problému velice dobře vědom, protože vyměněné prahové lišty mají očividně upravený rozměr - v místech, kde docházelo ke kontaktu, je nyní cca 3 mm široká spára. Obložení prahů teď také mnohem lépe navazuje na obložení lemu blatníku. Oprava otřeného laku byla samozřejmě provedena také. Další info zde -
https://www.chevroletclub.cz/viewtopic.p ... 95#p328495
A teď shora. Střecha, která unese 100 kg, nebývá standardem. Mnozí už otestovali osobně se střešním boxem, já zatím ne, ale o jeho koupi uvažuji také. Otázkou je, zda koupit originální příčníky nebo ne, v tomto ale zatím nemohu sloužit. A když shora, tak teď jsou na řadě okna. Pominu-li fakt, že tónování je velice decentní (opět, mnozí mají již vyřešeno instalací folií, já zatím váhám), kvalita použitého zasklení je podle mého názoru přinejlepším průměrná. Důkazem tohoto mého tvrzení jsou dva nehezké hluboké škrábance na bočním okénku u řidiče, které jsem si v zimě způsobil při škrabání ledu mosaznou škrabkou (kterou jsem ale na dřívějších autech používal naprosto bez problémů) a velké množství jemných škrábanečků na skle předním, mj. dokonce i od stěračů, což považuji po roce používání auta za celkem zarážející. Co se mi naopak velice líbí, je řešení zpětných zrcátek, takřka „dodávkových“.
Úplně dole narazíme potom na kola. Originál 16“ hliníkové ráfky nejsou sice designovou bombou, na druhou stranu ale ani neurazí. Co je horší, že už z výroby byla na vyvážení kol použita klasická narážecí závaží, čímž se při přehazování na zimní obutí inspirovali i v příslušném pneuservisu. V důsledku této „bezvadné úspory“ došlo k tomu, že zimu, u nás na Vysočině značně prosolenou, nepřežily ráfky zrovna v nejlepší kondici. V místě poškrábaného laku se okamžitě utvořily nehezké oxidující puchýřky. Kola budou tímto odsouzena na zimní použití, na příští léto (letos už ne) koupím nějaká jiná. Ta už si zničit nenechám... : (
Tímto odstavec o exteriéru končím.
Interiér – ani zde nebudu opět hodnotit vzhled, ale spíše řešení, funkčnost a ergonomii.
Tvrdé plasty v interiéru, tolik kritizované majiteli „lepších“ aut, mě osobně vůbec nedělají problém. Ačkoliv mám auta rád, netrpím žádnou úchylkou, která by ve mně vzbuzovala nepřekonatelnou touhu mazlení se s přístrojovou deskou nebo výplněmi dveří. Ano, je pravda, že občas se nějaké to zadrnčení ozve, ale drnčelo i Mondeo s vysokým podílem krásně měkoučkých plastů.
Méně praktické (i když na pohled velmi efektní) se jeví obložení přístrojové desky lesklými černými prvky. Je na nich hodně vidět prach i otisky, taky se vám může podařit je poškrábat.
Odkládacích prostor není v interiéru ani málo, ani moc. Klasická schránka před spolujezdcem (bez koberce, takže věci v ní mohou dost rachotit), v původních recenzích stále zmiňovaná „skrytá“ schránka za panelem ovládání rádia (ta si mimochodem u mě moc velkou oblibu nenašla, ne snad, že by mi vadila, ale vůbec nic do ní nedávám, je tam jenom strčená flashka v USB, v případě nouze si přes USB dobíjím telefon, jinak ji ale vůbec neotvírám -
co do ní dávají ostatní? ), celkem pěkně udělaná schránka mezi předními sedadly za ruční brzdou (CD se tam moc nevejdou, ale kdo je dneska používá...), jednu ze dvou „děr“ na lahve s pitím mezi sedačkami kuřáci zaplní příplatkovým popelníkem. Potom kapsy ve dveřích (s vybráním na menší lahve) dvě „díry“ na nápoje ve sklápěcí opěrce na zadních sedačkách. Úplně nejraději mám ale schránku v podlaze kufru, to mi např. v Mondeu chybělo –povinná výbava a spousta dalších užitečných věcí (např. toaletní papír ) má tak své pevné místo a nepoletuje po kufru. Líbilo by se mi ještě, kdyby bylo nějakou vtipnou schránkou využito místo pod předními sedačkami. Jsem zvyklý nosit malou taštičku přes rameno, kde mám doklady, peněženku atd. Ta není v autě moc kam dát. Určitě by se využilo i na věci, které při parkování není dobré nechávat příliš na očích.
Vnitřní zpětné zrcátko – standard, bez „samozatmavování“. Mě stačí. Praktické panoramatické zrcátko, v místech, kde jsem byl z Mondea zvyklý na pouzdro na brýle, mám pořád otevřené. Výborně se s ním kontrolují děti, opravdu dobrá věc, vtipně umístěno. Pouzdro na brýle se přesunulo na místo střešního madla nad řidičem. Také dobré a zajímavé řešení, větší brýle se do něj ale bohužel moc nevejdou. Některými majiteli kritizované řešení osvětlení – pouze zadní stropní světlo svítící po odemknutí a otevření auta – mně naprosto vyhovuje. Zrak mám dobrý, jsem rád, že to není řešeno jako u Mondea, kde sice po odemknutí svítil krásně i prostor pro nohy, o lampičce vzadu si ale mohly děti nechat jenom zdát... Řešením je částečně také použití LED namísto klasických žároviček, případně větší úprava spočívající v propojení zadního a předního osvětlení, bližší popis můžete najít tady na fóru.
Posuneme-li se opět směrem dolů, k ovládání oken, zde opět bylo drobně pošetřeno. Sekvenční ovládání oken nahoru i dolů bych rozhodně uvítal nejenom na předních oknech. Ovládání vnějších zrcátek je standardní a v pohodě, nezlobil bych se, kdyby se dalo nastavit automatické sklopení pravého při zařazení zpátečky. To jsem sice neměl ani na Mondeu, považuji to ale za velice dobrou, přitom nenákladnou vychytávku. Pokračuji tedy v této výšce. Volant – výborný, nemám výhrad, dobře se mi drží, průměr volantu i tloušťka věnce akorát. Dvouosé nastavení dnes považuji za standard. K páčkám blinkrů a stěračů nemám v podstatě taky připomínky. Ovládání palubního počítače taktéž bez problémů, jeho funkce mi postačují. Ovládání rádia mi sice nepřijde úplně nejergonomičtější, ale nejsem velký audiofil, většinu funkcí jsem si nastavil hned na začátku a teď už se tím příliš nezabývám. Zrovna tak nastavení dalších funkcí auta, jako parkovací senzory, osvětlení při vystupování, hlasitosti zvuků atd. Na co jsem si ale ani po roce používání úplně nezvyknul, je ovládání klimatizace. Ruce mi dost často padnou na opačný ovladač, potřeboval bych teplotu a otáčky ventilátoru mít obráceně. Nevím, čím to je… Jinak, výkon topení je dostačující, klimatizace byla, řekl bych, trochu výkonnější v Mondeu, ale ani tady to vůbec není špatné. Hlučnost ventilátoru je možná ale taky malinko vyšší. Klimatizace (pravděpodobně kompresor) je ale dalším problémem, viz zde -
https://www.chevroletclub.cz/viewtopic.p ... 7&start=15 ,tento ale bohužel k dnešnímu dni zatím nevyřešený, neboť v servisu nebylo nic nestandardního objeveno. Jde o hluk z motoru (ránu) při zapnutí klimatizace v případech, kdy nebyla delší dobu (např. týden) použitá. Pokud ji používám pravidelně, vše funguje normálně. Malinko jsem tím ale odbočil od interiéru, jako takového. Takže dál. Řadicí páka mi vyhovuje, její umístění ani nízko, ani vysoko také. Funguje přiměřeně lehce. Ruční brzda naprosto standardní a bez připomínek.
Sedačky – nejsou to křesla, ale ani závodní skořepiny. Celkově bych řekl, že pohodlné, umím si ale představit i lepší, chybí nastavitelná bederní opěrka. Opěrka na ruku (taky zde často kritizovaná) mi celkem sedí, spolujezdec má ale smůlu. Prostoru na sezení je v autě dostatek – díky vyššímu „židlovému“ posedu, bych řekl, navzdory tomu, že Orlando je kratší, je v něm více místa na sezení (v podélném směru), než v Mondeu. V Mondeu ale bylo určitě více místa na šířku, zvlášť na zadních sedadlech. Dvě děti v sedačkách a jeden dospělý, už představují menší problém s pohodlím. Pokud není potřeba místo v kufru, vyplatí se v takových případech strčit některého z pasažérů do třetí řady. K té rovnou napíšu toto – v této třídě středních MPV je to podle mě nadprůměr. Pro dospělé samozřejmě na delší trasy asi nedostatečné, na kratší přejezdy do 100 km a pro děti úplně v pohodě. Zvlášť děti, sedící v dětské sedačce nebo na podsedáku, mají i docela slušný prostor pro nohy. Otázkou zůstává bezpečnost pasažérů v této třetí řadě, ale to teď nehodnotím (pravda, pokud tam někdo sedí, kontroluji zpětná zrcátka daleko intenzivněji…). Velikost a variabilita kufru je pro naše potřeby taky většinou dostatečná, stěhovák Mondeo to samozřejmě není. Udávaná velikost je omezená roletkou, tu my ale v autě vůbec nevozíme, nepoužíval jsem jí většinou ani v Mondeu. Navíc není kam dát, když potřebujete třetí řadu. Sklápění sedaček druhé řady s plynovým pístkem je výborné, ani polohování opěradel není od věci. Zrovna tak se mi líbí řešení vyklápění sedaček třetí řady – pěkná páčka (žádné poutko), integrované opěrky, které se při skládání zaklopí. Palec nahoru!
Jednu poznámku mám ještě ke kobercům (těm napevno umístěným). Mají zvláštní vlas, který při údržbě docela „pelichá“. Vysavačem nebo kartáčem snadno vytáhnete chlupy až několik centimetrů dlouhé. Taky „úspora“.
Jízdní vlastnosti (a dojmy) – už jsem zmiňoval výše, že benzínová varianta ve výkonu za dieslovou pokulhává. I s benzínem se sice dá jezdit hodně svižně, musíte ale počítat s tím, že je třeba držet motor v patřičných otáčkách (kolem 4.000), což má samozřejmě neblahý vliv na spotřebu (o té se ještě zmíním dál) a na hluk. Připadá mi, že hluk je nejvyšší mezi 3.000 a 4.000 otáček, nad 4.000 už mi zvuk motoru přijde daleko příjemnější. Není to ale zase taková tragédie, znám auta hlučnější, znám i auta tišší. V nějaké recenzi jsem četl, že poté co se svezli z benzínovým Orlandem, udávaných 140 koní mu nevěřili. Osobně by mě také zajímalo, jak na tom je, nebyl někdo na brzdě? Možná to bylo „surovým“ autem, možná to s ním moc neuměli (já ze začátku také ne), dneska tvrdím, že se tam nějací koníci (sice nevím, jestli celých poctivých 140) najít dají. Tak dále.
Podvozek. Z Mondea jsem byl zvyklý na podvozek výborný, technicky pokročilý. To auto se prakticky nedalo utrhnout (neměl jsem ESP), sedělo jak přibité, chovalo se naprosto jistě a předvídatelně, v extrémních situacích malinko nedotáčivé. Trochu jsem se bál, jak na tom bude Orlando, zadní náprava je přecejen daleko jednodušší konstrukce. Obavy ale byly naprosto zbytečné, podvozek je velice dobrý! Velký podíl na tom asi má i dobře naladěné ESP (zatím jsem nezkoušel vypínat). Chování Orlanda je také dobře čitelné, žádné větší problémy nedělá ani vyšší těžiště (hlavně ve srovnání s nízkým Mondeem). Extrémní podmínky, jako třeba dálnice od Jihlavy na Brno, snad nemá rád podvozek žádného auta, je ale pravda, že ten v Orlandu je na příčných nerovnostech trochu hlučnější, subjektivně bych taky řekl, že tlumiče vzadu v této situaci malinko nestíhaly a kola poskakovala. Možná to byl ale jenom pocit.
Brzdy. Účinek dostačující, jen mám raději u brzdy trochu tvrdší pedál (zde docela gumový pocit). Také jsem si musel ze začátku zvykat na to, že má pedál brzdy na počátku asi 2 cm „mrtvý chod“. Ruční brzda brzdí dostatečně, zabírá ale poměrně vysoko. Možná se to zlepší po opotřebování destiček a posunutí samostavícího mechanismu.
Samostatný odstaveček -
rezervní kolo. Taky téma. Zlevňovací trendy tlačí automobilky k některým ne příliš populárním řešením. Orlando je v tomto bohužel moderní, to znamená, že rezervu v základu prostě nemáte. Musíte si vystačit s opravnou sadou, která obsahuje lepicí hmotu ve spreji a kompresor do 12V zásuvky. Jestli je to řešení vhodné či nikoliv, se ukáže při prvním „píchnutí“. Obávám se ale, při své smůle, že až na to dojde, bude to v mém případě defekt tímto způsobem neopravitelný. Na dovolené v zahraničí to může být docela zábavné... Nervóznější jedinci si proto raději přikoupili držák rezervy a plnohodnotnou rezervu, na což je Orlando naštěstí připraveno. Není to sice úplně nejlevnější řešení, ale za klid to asi stojí. Já zatím riskuji.
Spotřeba. Hodně diskutovaná záležitost. Mě průměrná dlouhodobá spotřeba kolem 8,4 l nevadí. Počítal jsem s ní, protože cca 80% najezdím po městě na krátké vzdálenosti. Vzhledem k tomu, že výlety po státovkách se i s plně naloženým autem dají jet okolo (i pod) 7 l, jsem spokojený. Kdo najezdí hodně km a nepříčí se mu diesel, něco málo na palivu asi ušetří, ale v dnešní „ekologické“ době to nebude závratný rozdíl.
Shrnutí
Myslím, že se Chevroletu u Orlanda (a nejen u něj) docela daří vytěžit maximum z toho, co GM jako koncern, v rámci politiky značek, dovolí. Samozřejmě, velká část řešení, prvků a dílů, jsou záležitosti zděděné od bratříčka Opela, ale tak šikovně přešité na míru, že s nimi dělá Chevrolet slušnou parádu. Zkrátka, podle mého názoru je Chevrolet Orlando, i přes technickou průměrnost, velice solidní auto, které se v segmentu MPV vůbec neztrácí. Ideální auto pro rodiny, které občas využijí sedm míst (např. výlet s prarodiči), se slušným (i když ne závratným) zavazadelníkem v případě obsazení pěti a méně pasažéry. Auto robustní, bezpečné a nepřetechnizované, za velice rozumné peníze. I přes pár mušek (které podle mě mohou souviset s „čerstvostí“ modelu) mi dělá radost.
Uvidíme ještě, jak se s některými „muškami“ vypořádá případný facelift, nebo v budoucnu nový model! Těším se.
Plusy +
neokoukaný design
poměr ceny a získané hodnoty
slušná výbava
solidní jízdní vlastnosti
Mínusy -
šetření je v provedení některých detailů dost patrné – světlomety, stěrače...
benzínový motor je slabší a hlučnější
absence 6st manuálu